Čekání na kombajn....
Miluji kombajny......líbí se mi jak jsou velké.....jak pomalu jezdí po silnicích.....jak za nima všechny auta jedou pomalu.....miluji když sečou obilí.....
nemám představu o čase, datumu, měsíci žní ani o dozraných klasech, ale prostě miluji kombajny. Klidně by mohly jezdit po polích celý rok.
1. den... jedeme s mámou autem a v dálce se práší na poli....mamííí, mamííí kombajn....mamííí.... moje maminka se jen usměje, proč nemá takovou radost?
2. den... ukazuji na všechna pole co jsou kolem našeho domu, kolem cesty kterou jedeme....proč tam nejsou kombajny? maminka říká, že to je kukuřice, ne obilí...nerozumím tomu, tak moc chci zase vidět kombajn
3. den... jedeme ze školní akce....a zase....velký dým prachu, kombajn...mamííí....maminka pochopí a jedeme se podívat blíž...ale ouha, bojím se. Tohle je blízko. Sedím zavřený v autě, srdce mi bije tak, že nemůžu ani dýchat. to je nádhera, jen aby nezatočil k nám. Máma stojí venku a vypadá, že ji kombajny taky zajímají. To je dobře, já je mám moc rád.
4. den... když jsem se ráno zeptal mámy, kdy přijede kombajn, vypadala zvláštně. Jako by ji to nezajímalo. Tak jsem si pustil kombajny alespoň na youtube. Tam je to super. Můžu si je posunovat jak chci...urychlit. Prostě super.
5. den... maličko mě mrzí, že kombajny nevyhlíží i rodiče. Adámkovi nesmím ani říct. Ale naučil jsem hlídat Davídka. Když slyší zvláštní hučení, tak vyběhne na domeček a křičí na mě "Fílo, kombajn" a to už vím, že někde jede.
6. den... na zadní louce hoří pole. Super, to je prostě úžasné. Je tam kombajn, velký oheň, všude hustý kouř. Maminka se na mě zlobí. Prý nemám hučet a nemám se radovat. Hmm, je divná. Nechápe to? Vždyť tam je kombajn a ještě oheň a hasiči. Chtěl bych tam jet, ale máma mi říká něco o tom, že je to neštěstí. Nechápu to. Jdu si raději pustit kombajn na počítači.
7. den... pole je ohořelé, už jsem se dneska díval mockrát. Zbytek už je posečený. A zase žádný blízko.
8. den... pouštím televizi, mám problém přepnout programy, nebaví mě co tam zrovna je, ale alespoň to hraje....a co to? říkají, že zhořel při žních kombajn? hned to jdu říct mamince.....zlobí se, že jsem ji i Davídka vzbudil, že je šest ráno..... zase nemá radost :-(
9. den... při mojí zmínce, kdy už bude na poli kombajn se maminka zlobí....prý už nechce ani slyšet a až přijedou, tak tu budou.... nechápe, že ještě zbývá poslední pole....hned pod našim domem a to nechci propást. Taky nechce zavolat tomu pánovi a zeptat se ho, kdy bude séct.
10. den... neumím počítat....ale tisíc je určitě moc a už jsem byl za den tisíckrát u okna vyhlížet a nic.... videa na youtube už znám nazpaměť :-(
11. den... jsem zoufalý....brečel bych, nic mě nebaví. Kdy už přijedou? Zkouším se zeptat mámy, jestli nezavolá tomu pánovi, kdy přijede...prý jsem to uhádl. Chvilku čekám, ale asi jsem nic neuhádl, protože nikam nevolá.
12. den... dnes prší.... a aniž bych se ráno pro jistotu zeptal, tak mi hned říkají, že když prší, kombajny vyjet nesmí, zapadly by.....jsem zlý, zlobím se a do toho mě zlobí i David.....nechápe moji starost a tak jsem mu to ukázal pěstma....máma se zlobí, křičí a já křičím na ni.....nikdo mě nechápe....schovám se raději do pokoje a tam křičím a brečím
13. den...nic nic nic....moje nálada je špatná.....maminka s tatínkem mě berou na výlet.... a po cestě vidím v dálce kombajn....o, jak je mi najednou dobře, škoda, že tam nemůžeme zastavit a dívat se?
14. den... jedeme se projet na kolech a u cyklostezky je kombajn, ale zvláštní...nelíbí se mi. Je maličký, pán sedí tak nahoře, nad sebou slunečník.... naši se smějí, že je to strašně starý kombajn.....nelíbí se mi, nechápu, co na něm obivují.
15. den... všechna pole kolem jsou posečené. Jediné které zbývá je to pod našima oknama. To by byl výhled. Ale nic. Nikdo tam neseče. Ptám se opatrně mámy, ale ta místo odpovědi jen řekne...."Fílo!!!" nevím co znamená jen moje jméno, ale vypadá, že si nechce povídat a tak jen zlostně kopnu do hračky na podlaze a jdu si pustit videa na počítači.
16. den... nebaví mě videa! jsem mrzutý! zkouším se uklidnit hučením, ale to mě zase okřikují všichni kolem. Zavírám se v pokoji. Tam si můžu hučet jak chci.
X. den... to bylo aspoň tisíc dní..... sedíme na zahradě a něco hučí. Znám ten zvuk a maminka radostně utíká za mnou. Usmívá se. Mám rád když se usmívá. Tomuhle rozumím. Znamená, že nebude křičet. Říká, že mě čeká dole na poli překvapení. KOMBAJN. Tak blízko. Nemá sice traktor s vlečkou, ale je tam. Babička mě bere ven. Podívat se blíž. Bojím se, ale mám takovou radost. Dokonce mě nechávají hučet :-))
Stojím na cestě....vidím, jak pomalu jede... jak seče obilí... ale už je mi horko. Babička se ptá, proč už chci jít, když jsem se tak dlouho těšil? Je mi horko, je moc blízko a je to vlastně nuda. Chci domů. Doma si pouštím na youtube kombajny. Poslouchám písničky a je mi moc dobře. Venku hučí kombajn. Když jdu večer spát, tak ještě pořád seče. Jdu se podívat k oknu. Asi naposledy. Budu ho vyhlížet zase až za rok. Táta říká že vidím, že jsem se konečně dočkal. Nerozumím tomu. Vždyť jsem se jen ptal co mě zajímá....
Komentáře
Přehled komentářů
Zdravím a držím palce! Náš vnuk (12 let) již mnoho let úplně stejně obdivuje popelare. Ti jezdí každých 14 dnů, takže čekání není tak dlouhé. Za autem s ním běhá celá rodina!
Čekání
(Doris, 25. 9. 2016 9:05)